Můj příběh z regrese

Ze všeho nejdřív začnu jedním ze svých příběhů. Okolo mě se docela dlouho motalo jedno nepříjemné téma a tím je zneužívání. Toto téma je pro mě dost citlivé, ačkoliv se mi nikdy v tomto směru vlastně nic nestalo naštěstí, přesto mi vadí o něm mluvit. Pokud se objeví klientům v regresi, je mi to také nepříjemné. V posledních dnech mě to téma dohánělo i ve snech. Rozhodla jsem se na to podívat hlouběji.

Ocitám se v roce 1543, mám pocit, že jsem Indka, jsem svázaná v řetězech, někde ve sklepních prostorách. Mám pocit, že jsem se tam narodila a nikdy jsem nezažila nic jiného. Jsem sexuální otrokyní, brzy mě prodají vlivnému muži, mám strach, nevím ke komu půjdu a nevím, co se bude dít. Mám takový strach, že cítím i nevolnost, je mi špatně od žaludku. Odváží mě, nějakým povozem. Ten muž už na mě čeká, veze si mě domů. Chová se ke mně jako kus hadru, já se ale jako hadr necítím, protože jsem ráda, že si mě aspoň někdo konečně všimnul. A že se mnou někdo mluví, ikdyž vulgárně, já mluvit neumím. Má mě pouze jako někoho, koho může ponižovat, týrat a opakovaně zneužívat. Vydržela jsem v jeho domě týden, jsem jím znechucená, ale beru to jako tu lepší část života. Nemohu se ho dotýkat, nejlépe se na něj ani nedívat, jsem pro něj jen špína. Říkám si, že si stejně asi víc nezasloužím, že mi tohle má stačit, měla jsem se vlastně hůř. Vždycky si jen užije a odhodí, každý den to stejné. Nakonec po týdnu při zneužívání přitvrzuje, začne mě škrtit, sotva lapám po dechu. Těžko se mi mluví. Ztrácím vědomí. Jsem mrtvá. Než odejdu do světla, mám strach, co bude dělat dál s mým tělem, snaží se mě probudit, polévá mě vodou, fackuje mě. Když nereaguju, naposledy zneužije mé bezvládné tělo. Pak odejdu do světla.

Tuto situaci přehrávám pořád dokola, celkem čtyřikrát, energie se postupně uvolňuje, cítím čím dál méně pocitů i fyzických projevů. Až je mi to nakonec jedno. Krátce po regresi jsem docela otřesená, co se to vlastně stalo a že moje duše prožila zrovna tohle. Asi po 3 hodinách dochází k uvolnění, úzkost, která mě poslední dny provázela je pryč. Uvědomuji si, že mám v životě problém si dopřát „víc“, jako bych si to nezasloužila. Toužím po svobodě a nezávislosti, ale mám hrozný strach odejít ze systému, nedovolím si to. Přijde mi, že tato událost mi měla spíše ukázat, jak moc ta svoboda je důležitá, měli bychom si ji dovolit, když můžeme a nenechat se omezovat svými limitujícími přesvědčeními. Těším se jaké uvědomění mi to přinese v dalších dnech.

Více info na mém instagramu nebo facebooku.

Nenech si uniknout žádný příběh, stačí se zaregistrovat zde.